Archiv pro rubriku: Recenze

Poslední aristokratka

Autor: Evžen Boček
Vydal: Druhé město, Brno
Rok vydání: 2012
Počet stran: 243
Cena: 279 Kč

Kniha získala Cenu Miloslava Švandrlíka za nejhumornější knihu roku 2012

Posledni_aristokratka

O knížce jsem se dozvěděla v časopisu Marianna, kde ji doporučovaly redaktorky. Prý se u ní docela pobavily. Neodolala jsem a chtěla jsem si ji koupit, ale nakonec jsem ji dostala jako dárek. Byla jsem (a stále jsem) za ni ráda. Do čtení jsem se vrhla ještě týž den večer…

U některých knih jsou začátky obtížnější, ale tady ne. Od samého začátku je kniha psaná velice poutavě a zábavně, což se projevilo mým výbuchem smíchu už v průběhu několika málo stran. To snad ani nejde, aby se člověk u této knihy nesmál… Od knihy jsem se dokázala odpoutat až pozdě v noci a to ještě dost nerada. Druhý den ráno jsem pokračovala ve čtení, protože jsem si knížku vzala s sebou do tramvaje pro zpestření cesty do práce… Nevím, jestli to byla úplně správná volba, protože se mi v průběhu čtení nedařilo zadržovat smích. Spolucestující se po mně trošku dívali, možná víc než trošku, ale nemohla jsem odolat a ve čtení pokračovala celou cestu. Po delší době jsem si na humor zvykla, čímž se zredukoval počet mých výbuchů smíchu…

Knížku vypráví v první osobě Marie Kostková, devatenáctiletá dcera rodiny Kostkových, kteří zdědili zámek Kostka. Nepříliš majetná rodina (teda až na ten zámek) se přestěhuje z USA do Čech, aby se o svůj majetek řádně starali. Na svém hradě zažívají různé i hrůzné situace s návštěvníky, ale i s původním personálem, který tvoří kastelán Josef (nesnáší lidi a vlastně možná nesnáší všechno kolem sebe, hlavně když po něm nikdo nic nechce), kuchařka a uklízečka v jedné osobě paní Tichá (zbožňuje ořechovku, kterou neustále nasává), pan Spock (původně zahradník, který se děsí plešatosti a je pro záchranu svých vlasů je schopen udělat cokoliv), nově se nastěhovaná Deniska (asi se nedá pár slovy popsat, co je zač) a pak členové rodiny otec František Kostka (zbožňuje peníze, které však nemá), jeho žena Vivien Kostková (zbožňuje Lady Dianu a má utkvělou představu, že bude žít jako ona) a jejich dcera Marie, vypravěčka knihy… Mezi těmito tak trochu podivnými obyvateli zámku často vznikají velice humorné situace…

Knižku jsem přelouskala asi za tři dny, kdyby člověk nemusel jít spát (aby nespal druhý den v práci), tak věřím, že bych ji za noc přelouskala. Knížka mě vážně skvěle pobavila, i když vlastně ani nemá nějakou zajímavou zápletku. Knížka dokáže vtáhnout do děje tak moc, že jsem při čtení měla pocit, jako bych byla součástí rodiny, kolem které se celá kniha točí…

Knížka už je teď zařazená mezi dalšími knihami v mojí knihovně a můžu říct, že vždy, když jdu kolem regálu s knihami a zavadím pohledem o Poslední aristokratku, vyloudí mi to úsměv na tváři :).

Knihu vřele doporučuji, je to náramně zábavné a odpočinkové čtení, třeba právě pro zpestření ranních cest do práce ve chmurném zimním počasí… Ale nějaký hlubší význam nečekejte.

PS: Samozřejmě jsem neodolala a po přečtení prvního dílu jsem si pořídila díl druhý, pojmenovaný „Aristokratka ve varu“, který mě však zklamal svojí tloušťkou. Má pouze 117 stran. Jak smutné… ;)